Kreativní projekt zaměřený na dekódování a přestavbu anatomie latinky. Rozložil jsem každé písmeno na jeho strukturální linie, tahy a spojovací body, studoval jsem, co dělá každý znak jedinečným a co mají všechna písmena společného, a tuto analýzu jsem použil jako základ pro nový, systematizovaný přístup k typografii: takový, který mění známé tvary písmen v abstraktní, geometrický vzor.
Prvním krokem bylo vytvořit jednotný rámec: mřížku 5x3, do které se vešlo každé písmeno. Na tečkovaném papíře jsem do této mřížky zanesl latinku, španělské znaky s diakritikou, čísla i interpunkci, každý znak jsem umístil do vlastní sady čtverečků. Mřížka udržovala proporce a zarovnání konzistentní napříč celou abecedou, zatímco jsem zkoušel, jak moc lze každý tvar zredukovat.
Cílem bylo zobrazit každé písmeno pomocí co nejmenšího počtu linek, stejná logika stojí za starými digitálními hodinami, které zobrazují čísla pomocí několika základních tahů. Abych to posunul dál, přiřadil jsem každému čtverečku v mřížce číslo od 1 do 15 a pomocí tohoto číslování jsem generoval náhodné sekvence, které určovaly, jaké segmenty se objeví v dané verzi písmene. Je to metoda založená na pravidlech s nepředvídatelným výsledkem: krátké sekvence, dlouhé sekvence a finální design, propracované písmeno po písmenu, dokud celá abeceda neměla svůj vlastní zredukovaný vzor.
Některé z těchto vzorů písmen se rozrostly do celých slov a frází, kompozic, které působí spíš jako šifrovaný kód než jako typografie. Výsledkem jsou abstraktní vzory, které si stále zachovávají spojení se svým typografickým původem a pohybují se někde mezi čitelností a vizuálním rytmem. Vznikl z toho nový vizuální jazyk, který skrývá význam přímo před očima a zve každého, kdo se na něj dívá, aby se ho pokusil rozluštit.
Deset fází téže kompozice, od jednoduchých tvarů písmen až po plně zašifrovaný vzor. Procházejte je a sledujte, jak se systém postupně buduje.