Současné guatemalské tkaní

Guatemalské textilie jako huipil a tzute se tkají na bederním stavu: přenosném zařízení, jehož jeden konec je uvázán k pevnému bodu a druhý kolem pasu tkadleny, takže napětí ovládá vlastním tělem místo pevného rámu. Je to technika, která se předává přímo, z ženy na ženu, a tak vzniká většina těchto textilií dodnes.

Tkát se učí čím dál méně lidí. Mladší generace sahají spíš po džínách a tričkách než po huipilech a tradiční vzory se pod tlakem masové módy vytrácejí. Řemeslo navíc nemělo moc prostoru inovovat po svém, což jeho trh spíš zmenšuje, než aby rostl. Většina tkadlen se dostane jen na místní trh a k turistům, bez skutečné cesty na mezinárodní trh.

Pár značek už dělá něco podobného jinde ve světě, a stojí za to je znát, než začít stavět něco nového. Nejbližším vzorem je Jan Kath: německé studio, které nechává ručně vázat koberce v Nepálu a Pákistánu lidmi, kteří tradiční koberce dělají po generace, ale navrhuje jim k výrobě současné vzory, například jejich motivy mraků a oblohy, místo pouhých tradičních motivů. Jde o stejnou myšlenku, jakou sleduji já: kvalita a řemeslná zručnost tradiční techniky spojená s designovým jazykem, který je opravdu současný.

Kolem toho jsem postavil koncept Threadly, "nadčasové nitě": značku, která propojuje tradiční guatemalské tkadleny přímo se současnými designéry, místo aby obě strany pracovaly odděleně. Designéři získají přístup ke skutečné technice a textuře, kterou nelze digitálně napodobit; tkadleny získají stabilnější práci a spravedlivou odměnu místo závislosti jen na turistickém ruchu.

Plán se opírá o Cojolyu, skutečné fair-trade družstvo mayských tkadlen se sídlem v Santiago Atitlán, jako zdroj kvalifikovaných řemeslnic, i když k žádnému skutečnému partnerství nikdy nedošlo, zůstalo to ve fázi konceptu.

Nejjasnějším důkazem konceptu, který jsem vytvořil, bylo převedení skutečného obrazu do tkané podoby, kdy jsem procházel reálnými omezeními bederního tkaní místo toho, abych je jen popisoval na papíře. Zdrojem byl obraz "Contratulations, you are alive." od Raynara Rogerse, živé modro-žluté abstraktní dílo, které pro mě čte jako chaos každodenního života.

Utkat se dala ve skutečnosti jen úzká část obrazu, ne celé dílo: šířka výřezu odpovídá reálným fyzickým limitům, šířce samotné textilie a počtu nití, které stav skutečně unesl.

Obraz byl vybraný záměrně: cílem bylo umění, které funguje i mimo zrak, dostatečně texturované, aby se dalo číst i hmatem, tak aby ho mohl zažít i člověk bez zraku.

Aby se to dalo skutečně předat tkadleně, celý návrh se rozdělí na 12 částí, každá v rozměru běžného listu A4, vytištěných a použitých jako návod strana po straně místo jedné nečitelné mřížky.

Tohle je ten skutečný produkt: vzorník strana po straně, s barvami už přiřazenými, který tkadlena může sledovat řádek po řádku, aniž by musela obraz sama interpretovat.

Stav jsem si sám navlékl a dílo utkal, od osnovy stavu až po sledování vlastního návodu řádek po řádku, abych opravdu pochopil, co bych po řemeslnici žádal.

Samotný projekt je dokončený. Cílem bylo pochopit bederní tkaní natolik dobře, abych sám dokázal převést kus současného umění do této techniky, a pak ten proces zdokumentovat dostatečně jasně, aby si ho tradiční tkadlena mohla vzít a řídit se jím: návod k vázání uzlů je právě ten dokument, a je hotový, otestovaný a kompletní. Předat návod řemeslnici a nechat ji dílo utkat je reálný další krok, ale je to rozšíření dokončeného projektu, ne něco, co mu chybí.

Threadly, obchodní koncept, je od toho oddělenou součástí: skutečný plán uvedení na trh, který jsem navrhl jako součást magisterského modulu, ne rozjetou firmu. Nikdy nefungoval, žádné prodeje, žádné podepsané partnerství s Cojolyou, žádný získaný certifikát fair trade, a ukazuji ho přesně jako to, čím je: skutečný pokus promyslet, jak by řemeslný nápad mohl fungovat jako byznys.